Pověsti

K hradu se váže mnoho bájí a pověstí, které určitě oživí prohlídku hradu.

O odsouzenci

V prostorách hradu byla průrva do pekla. Obyvatelé hradu chtěli vědět, jak takové peklo vypadá. Jednoho dne se rozhodli, že to zjistí a nabídli odsouzenému na smrt milost, pokud se do pekla vydá a řekne co tam viděl. Trestanec souhlasil, což neměl dělat. Spustili ho do průrvy a po několika minutách uslyšeli zoufalý křik. Okamžitě ho vytáhli a nemohli uvěřit vlastním očím. Odsouzenec byl šedivý a zestárl o mnoho desítek let. O peklu, ani o tom co viděl, nechtěl mluvit a za pár dní zemřel šílenstvím. Lidé se báli a tak se pokusili díru zasypat. To se jim ovšem nepovedlo, na jejím místě postavili kapli, která rojení čertů měla zabránit.

Vůdce zlotřilců – Oront

Kolem 17. století se na hradě usadila banda švédských zlotřilých vojáků. Vedl je Oront, který byl prý ve spolku s ďáblem, od kterého dostal kouzelnou černou slepičku. Ta prý přinášela svému pánovi nesmrtelnost. Banda bez milosti plenila celé okolí, což se samozřejmě nelíbilo místním poddaným. Ti se rozhodli, že čaroděje přemůžou. Místní vědma očarovala pušky myslivců, v nedaleké kovárně pro ně ulili speciální kule. Myslivci se schovali ve starém domě nedaleko hradu. Zavolali na Oronta. Ten se vyklonil z okna, netušil totiž, že jde o lest. Dříve než se stihl rozkoukat, myslivci po něm vypálili a neminuli. Černokněžník už nestačil přivolat svou kouzelnou slepičku, padl k zemi mrtev. Od té doby prý bloudí po hradě a hledá svou černou slepici, která mu dopomůže zpět mezi živé.

Nedostatek vody

Na hradě a v jeho okolí je nedostatek vody, který je prý způsoben tím, že čert, který se usadil v hradní studni, zahradil všechny prameny v okolí. Co je na čertovi ve studni pravdy, to nikdo neví, ale to, že je zde o vodu nouze, je známý fakt.

Ďáblův kámen

Pod hradem, nedaleko myslivny, leží ďáblův kámen. Dostal název podle čerta, který tudy nesl do pekla jednoho lakomého a zlého sedláka. Ten byl prý tak těžký, že se čert unavil a rozhodl se zde odpočinout. Když se z místa zvedl, zůstala po něm na kameni památka v podobě otisku kopyta a řetězu. Od té doby se tomuto místu neřekne jinak než „U ďáblova kamene“.

Neoficiální stránky hradu Houska